Teatrální zápisník

Komedianti na Křivoklátě
Čtvrtek srpen 30, 2007

Sedím doma celkem unavený, chce se mi spát, žena mě posílá do postele, i když je teprve jedenáct dopoledne, ale nemohu tak učiniti, neboť, co jsem prožil tento čtvrtek, pátek, sobotu i neděli, musím zapsati do zápisníku, jak mi velí mé svědomí…

Tak tedy, ve středu byla generálka Romea a Julie u nás na dvoře v Drahotěšicích. Pro sousedy a pár přátel. Ve čtvrtek ráno jsme přejížděli na Křivoklát. Večer jsme hráli… snažili jsme se, seč jsme mohli. Mám pocit, že i divák se seč mohl snažil. V noci jsme balili světla, asi po hodině přišla velká bouřka, seděli jsme v bývalé šatlavě a večeřeli pivo. Zvláštní ticho, jen déšť .Pak jsme večeřeli ještě slivovici, domácí z Poněšic, tedy z naší zahrady, ale pálená v Poněšicích. Bylo jí málo a nás příliš. Jinak řečeno, byli jsme v přesile / díky Bohu /. Krásný tichý večer, venku pršelo a my hráli slovní fotbal. Další den byl pátek, celý den volno a večer to přišlo. Proto mám rád divadlo a vůbec všechno, co je kolem. Hráli jsme Romea a Julii znovu na stejném místě i ve stejnou dobu, jen o jeden den později. Já v tom kuse vlastně ani moc nehraji, jen vyprávím a kontroluji, aby se na něco nezapomnělo, spoustu času jsem mezi diváky a dívám se. A zrovna v tento pátek to přišlo.Je to něco, čemu nerozumím. Před každým představením prosím, aby se stal zázrak a divák uvěřil tomu, co hrajeme, aby se s tím, alespoň po dobu toho zvláštního setkání, ztotožnil… Jé, já zase kecám, ale neumím to lépe popsat. Prostě jsem šťastný, když je to krásné a lidi nechtějí odejít a je jim líto , že to už končí.

V sobotu jsme jeli každý jinam. Já, Vítek a Pilar do Rychnova nad Kněžnou na Divadýlkování. Hrál jsem tam Šípkovou Růženku a večer se svým synem Popelku. O zázraku psát nechci , hrálo se nám úžasně, spíš nás překvapilo, co jsme zažili po večerním představení a po ohňostroji, kolem půlnoci. Šli jsme parkem, kde svítily stánky a kolem spousta lidí a dětí v krásné atmosféře prázdninové noci. Vím, o čem píšu, neboť před pěti lety v tu samou dobu to byl park tmavý a opuštěný, kde, hledajíce něco k večeři, jsem zakopával o ty, jež se přejedli pivem a slivovicí. Nemaje v životě tolika štěstí, jako já se svými komediantskými kamarády předešlou noc, leželi tam tenkrát jako mrtví. Píšu to dost kostrbatě a nejasně, ale chtěl jsem jen napsat : díky ti, Honzo, za ten festival a krásnou sobotní noc! Kdybych ji tak mohl prožít se svým tátou jako malý kluk…

Ráno jsme vyjížděli v devět hodin do Mirotic u Písku. Krásný pohodový festival hudby a loutek. Pohodový festival, to se tak píše, ale on byl fakt pohodový ve svém krásně pomalém tempu. Neměl jsem pocit, že něco i jako divák nestihnu, a tak jsem si to užil. Díky za pozvání a domácím za pohostinnost. To se nám normálně neděje, že se o nás tak starají. Ani psát to nemůžu, aby někdo nezáviděl. A to jsme, jako komedianti, na ledacos zvyklí. Tak dobrou noc a já jdu spát, Eva to musí ještě opravit a pak to, doufám, vydá…

— Víťa Marčík

---

| Archív |

Zde napište svůj komentář

Komentáře jsou uzavřeny

TOPlist