Hrál jsem v nové porodnici pro umírající v Čerčanech o „Mladém slepém a starém chromém“, tedy lépe řečeno ve staveništi tohoto budoucího zařízení. Měl jsem trochu strach, neboť neumím hrát na těchto akcích. Ale díky Bohu, že jsem tam mohl být… a že za rok tady budou moci začít umírat lidi. A pevně doufám, že budou uzdraveni, neboť nemocným s natrženými křídly se do nebe letí špatně…
Více o tom, jak se šijí, lepí či implantují křídla na www.Centrum-Čerčany.cz.
— Víťa Marčík
« Romeo a Julie a foto | Archív | Šťastné a veselé... »
— Qenda · 2008-04-06 22:05 · #
Víťo, myslím, že je dobře, že umíš otevřeně mluvit i o tom, co cítíš, i ve věcech souvisejících s koncem pozemského bytí… Viděla se Bajaju v Úněticích a celou dobu jsem přemýšlela, co je na tom chlapíkovi zvláštního, co mě tak přitahuje. A pak jsem na to přišla: ta živočišnost, ta podstata bytí, která byla snad i hmatatelná. Díky, díky, díky!!!
Komentáře jsou uzavřeny
© 2004 - 2010 | info@teatr.cz | pro slabší zrak | prohlášení o přístupnosti